Rekonstrukce Nádražní ulice

23.09.2018

Současnou podobu Nádražní ulice, která vede od železničního přejezdu směrem k vlakovému nádraží, znají všichni občané, co ji denně používají při cestě do školy, nebo do zaměstnání. Co všechno tomu předcházelo a jak probíhala samotná rekonstrukce v hrubých rysech popíši v následujících řádcích.

Na podobu Nádražní ulice před rekonstrukcí si už dnes vzpomene jen málokdo. Byla to úzká ulice s úzkou asfaltovou vozovkou tak možná pro jedno vozidlo a chodníkem podél rodinných domů. Provoz v této ulici probíhal oběma směry, kdy se auta vyhýbala buď přes chodník, nebo přilehlé pozemky. Technický stav silnice byl havarijní, to stejné se dalo říct o chodníku, který na tom nebyl s kondicí o moc líp. Ve vozovce byly vyjety hluboké koleje. V rozpraskaném asfaltu vznikaly díry, které se snažili obyvatelé této ulice opravovat betonem ...marně. Koleje se při deštích a tání sněhu zaplňovaly vodou a vytvářely celistvé vodní plochy. Občas tam málem přistály i kačeny, které si je spletly s rybníkem.

Auta projíždějící ulicí pravidelně omývala fasády domů z těchto vytvořených kaluží, někde i lagun. Pokud jste nebyli dostatečně ostražití a měli jste v době výskytu kaluží otevřené okno, podařilo se vám schytat sprchu vody přímo v domě. Což se stalo mému sousedovi, kterého proud vody z projíždějícího auta osvěžil až v obývacím pokoji při sledování televizních novin. Sousedi a přátelé mi říkali "buď rád, budeš mít čistou fasádu, stačí při dešti otevřít okno a jsi okoupaný raz dva a ještě ušetříš za vodu". No díky za takové rady. Bohužel podobné informace se mi málem dostalo od úředníka na radnici, k čemuž se brzy dostaneme. V mém domě navlhlo zdivo a rok nová fasáda vypadala jako by tam byla deset let, mapy od špíny z kaluží dosahovaly až dvou metrů. Okolní domy na tom nebyly o moc lépe. Kromě havarijního stavu ulice, byla zde i otázka bezpečnosti. Technický stav silnice byl zralý na omezení rychlosti z 30 km/h na 10 km/h, ovšem někteří řidiči-umělci zde projížděli i vyššími rychlostmi, za což je pravidelně potrestal technický stav vozovky a to ráznými údery do spodních partií vozidla. Není v silách spočítat řidiče, kteří si zde poškodili podvozkové části svých vozidel. Další problém denně nastával s cyklisty, kteří se na komunikaci pohybovali obousměrně. Docházelo ke kolizním situacím, kdy některým účastníkům silničního provozu rupali nervy a občas se to bez nadávek neobešlo. O chodcích se dá říci to samé. Ti raději volili k chůzi silnici, neboť chodník byl, zejména pro starší občany, velmi záludný a občas zde někdo upadl nebo si málem vymkl kotník.

Šel jsem tuto neutěšenou situaci řešit na příslušný odbor zodpovědný za stav ulice. Seznámil jsem příslušného úředníka s problémem. Ten mi sdělil, že pokud mi projíždějící vozidla znečišťují fasádu, mám si zapsat registrační značky vozidel a požadovat po nich náhradu v občanskoprávním sporu. A nejlepší by bylo to zdokumentovat fotograficky, jak mi projíždějící auta ničí fasádu. Tak tento argument mi vyrazil dech. To abych bedlivě sledoval počasí, když bude pršet, vzal si dovolenou a pak budu číhat za popelnicí na řidiče, kteří mi ničí fasádu. Fakt dobrá rada. Položil jsem úředníkovi dotaz, jak je to s odpovědností města za způsobené škody na majetku občanů. Oj to byla chyba. Z přívalu argumentů příslušného úředníka jsem vytušil, že šlapat do vosího hnízda se nevyplácí a tudy cesta nepovede. Obdobným způsobem dopadl i soused. Nelenil jsem a obešel jsem sousedy z ulice. Shodli jsme se, že takhle to dál nejde a sepsali petici. Uplynula nějaká voda v Oklukách a paní starostka nás pozvala na radnici. Byli jsme seznámeni s plánovanou rekonstrukcí a projektem Nádražní ulice. Proběhlo jednání, kde jsme měli několik výhrad k projektu, například změna na jednosměrnou komunikaci, osazení dopravním značením, změna typu osvětlení atd. Nic z toho, co jsme navrhli, nebylo akceptováno. Současná úprava je taková, že ulice po rekonstrukci navazuje na místní tankodrom mezi garážemi. Tento prostor jen vzdáleně připomíná komunikaci. Když naprší, má člověk mezi garážemi jedinečnou možnost vyzkoušet si brodící možnosti svého vozidla. Zatím se tu nepodařilo nikomu svého plecháče utopit, ale co není, může být. Požadovali jsme osazení obou vjezdů ulice dopravní značkou průjezd zakázán s dodatkovou tabulkou dopravní obsluze vjezd povolen. Bylo nám sděleno, že je rozhodnuto o zjednosměrnění ulice bez možnosti namontování zpomalovacích retardérů. V současnosti je ulice používána jako zkratka řidiči jedoucí od Blatnice, když je ucpaná křižovatka u Helikara. To, že někteří jedinci tudy pravidelně jezdí v protisměru a dopravní značení zákaz vjezdu do jednosměrné ulice nerespektují, není třeba rozebírat. Stačilo by sem dát na týden foto past a nestačili bychom se divit, kolik řidičů zde do protisměru jezdí, jako by se nechumelilo. Díky této úpravě dopravního značení se bezpečnost v této ulici nezklidnila, právě naopak. Nadále zde dochází ke kolizním situacím mezi cyklisty a motorovými vozidly. O bezpečnosti osob pohybujících se po chodnících a hrajících si dětech před domy je zbytečné psát, protože by to bylo na další samostatný článek. Zvýšení bezpečnosti v ulici byl taky jeden z požadavků, který zůstal jen zbožným přáním. Dalším ze sporných bodů bylo veřejné osvětlení ulice. Z naší strany zazněl požadavek, aby osvětlení bylo umístěno tak, aby nesvítilo do domů a lampy byly osazeny LED technologií. Bohužel v projektu bylo veřejné osvětlení navrženo v levnější a neekonomické variantě - sodíkové výbojky. Lampy byly zvoleny nešťastně tak, že veřejné osvětlení svítí do oken všech rodinných domů v ulici. Je super, že v noci můžete v domě chodit bez použití světla, na stranu druhou je vědecky dokázáno, že světelný smog škodí nejen přírodě, ale má také negativní vliv na kvalitu spánku a tím škodí lidskému zdraví. Důvod, proč nebyla možná výměna, jsou peníze a neochota něco změnit. Jeden z hlavních sporných bodů při výstavbě bylo také svedení dešťové vody ze střech směrem do ulice. Již několikrát zmíněný horlivý úředník všem oznámil, že máme za povinnost tuto vodu svést potrubím do kanalizace (jako u "nového" chodníku v ulici Svobodova). Spousta domů, kde proběhla rekonstrukce vozovky a chodníků, má svedenou dešťovou vodu na přiléhající vozovku. S jeho názorem jsme nesouhlasili a jím navrhované řešení jsme považovali za špatné. Museli bychom požádat Slovácké vodovody a kanalizace o novou přípojku nebo svést vodu do sousedovy přípojky.

Samotné vybudování přípojky taky není zadarmo. Na její zbudování nejmenovaný majitel stavební firmy lehce odhadl částku přesahující cca 20.000 Kč. Pokud bychom chtěli tuto přípojku nově zřídit, je potřeba požádat o souhlas majitelů pozemku, kterým je město a v několika místech SŽDC. Jako třešničku na dortu jsme obdrželi informaci, že budeme platit zvýšené stočné za odvod vody ze střech.

Navrhli jsme, že by se mohl úhel sklonu vozovky od rodinných domů upravit tak, aby dešťová voda stékala na pozemky před komunikací a vsakovala se do země. Dešťová voda svedená do silnice má navíc tzv. čistící funkci, kdy z ní odplavuje prachové částice. Nakonec to dopadlo tak, že si všichni svedli vodu do korýtek, která odvádí vodu na silnici a ta odtéká do kanálů na komunikaci.

V rámci projektu vedení města přislíbilo, že vybuduje odstavné ostrůvky pro motorová vozidla. Už jsme se těšili, že odpadne problém s parkováním před rodinnými domy. Slib zůstal jen na papíře projektu, důvod náš starý a známý - nejsou peníze. Jak prosté, ale účinné zdůvodnění. Je smutné, že vedení města a odpovědní pracovníci nejsou schopni dotahovat jednotlivé projekty do úplného konce a hlavně v zájmu a ke spokojenosti občanů. Výmluvy typu "Na to nejsou peníze", mě již dlouhodobě unavují a považuji to za klasickou odrhovačku všech politiků. Oslovený urbanista při pohledu na ulici suše konstatoval: "Které prase to dělalo". Takže suma sumárum tu máme další fádní ulici, která se zařadila do šedi stejných ulic tohoto města. Po půl roce jsem požádal pana místostarostu, který se náhodně vyskytl na ulici v rámci dokončovacích prací, o opravu propadlého korýtka, kterým se vracela voda k domu. Pan místostarosta sdělil, že to bere na vědomí a v rámci reklamace se to opraví. Dodnes je korýtko propadlé a záruka na stavbu v pánu. I tak vypadá stav péče o městský majetek.

Jediné plus je, že nemusím mít obavu z nedobrovolné koupele v obývacím pokoji při otevřeném okně za dešťů nebo tání sněhu.

Na závěr bych chtěl jen dodat, že chování radnice a úředníků vůči občanům je z  našeho pohledu nepřijatelné. Za sebe a slušné lidi v tomto městě si přeji, aby tyto špatné zkušenosti se zastupiteli, radními a úředníky nemuseli mít další občané tohoto města. Bohužel denně se setkáváme s lidmi, kteří mají tuto špatnou zkušenost. Beze změn na radnici a potažmo i úřadě to nepůjde. Chceme změnu pro občany Uherského Ostrohu, chceme změnu pro naše město. 

Přijďte k volbám 5. - 6. října.